V krátké době přišla o bratra i nevlastní matku. O frustraci z politické situace nemluvě. Zpěvačka Madonna se proto vrátila k myšlence, která se jí osvědčila už dřív – když je nejhůř, najdeš útěchu na tanečním parketu. Na nové desce Confessions II ukazuje, jak zůstat relevantní i v důchodovém věku.Když Madonna před jednadvaceti lety vydávala desku Confessions on a Dance Floor, měla za sebou naštvané období politických protestů. Předchozím albem American Life reagovala na 11. září 2001 a americkou invazi do Iráku za vlády prezidenta George W. Bushe.
Nahrávka, jež se posléze zařadila do kánonu zpěvaččiných nejlepších počinů, byla pravým opakem. Před pocity zmaru z trvajících mezinárodních konfliktů Madonna tenkrát unikla na taneční parket. Doteď si vybavuju videoklip k hitu Hung Up, v němž se královna popu v růžovém overalu vrtěla do samplu Gimme! Gimme! Gimme! od skupiny ABBA.
Proč by kluky nemohl bavit ženský pop?
Na dobu, kdy jsem jako puberťák schrastil pirátsky vypálenou kopii Confessions on a Dance Floor, jsem shodou okolností nedávno vzpomínal v podcastu s bývalým spolužákem z gymnázia. Bavili jsme se v něm o našich teenagerovských hudebních guilty pleasures – tedy o muzice, na níž jsme si ve formativním věku frčeli, byť bychom se to tenkrát styděli přiznat.
