V diváckém hlasování na festivalu v Karlových Varech se většinu dní drží nejvýše dva české životopisné dokumenty, Bára Basiková Heleny Třeštíkové a Robert Richardson: Bílý ďábel Jany Hojdové. Proč je diváci milují a jak se liší starší a mladší generace zdejších filmařek?Devadesátiminutový časosběrný dokument nazvaný jednoduše Bára Basiková je dílem mnohokrát oceněné sedmasedmdesátileté Heleny Třeštíkové, financovaným z velké části Českou televizí.
Stopětiminutový střihový dokument Robert Richardson: Bílý ďábel debutující sedmatřicetileté Jany Hojdové zafinancovala Nova (Oneplay) a Nadace PPF a je natočený kompletně v angličtině.
Co přijde pod ruku a co se pokazí
U snímku o Basikové se ani nepředpokládá zahraniční publikum, neboť bez znalosti toho, jaké u nás proběhly společenské změny od konce osmdesátých let do současnosti, nemají cizinci šanci pochopit, jak a proč zpěvačka přešla od alternativního rocku ke komerčním muzikálům. (Dost možná to nebude jasné ani dnešním teenagerům nebo dvacetiletým.)
Snímek Robert Richardson byl vyvíjený deset let s představou, že půjde o mezinárodní projekt pro zahraniční trhy, a aby měl smysl, musí konkurovat tomu nejlepšímu, co tvoří Netflix, HBO nebo Amazon Prime.
