Analýza: Oto Klempíř je ministrem kultury, jakého Česko v posledních několika letech nepamatuje. S umělci a kulturní scénou má napjaté vztahy, na veřejných akcích čelí protestům a vypískání. Na první pohled to nejde dohromady, z pohledu Motoristů ale jeho výkon obstojí. „Nic jiného než provokace jim však nezbývá,“ říká expert. Tu Klempíř umí dobře. Českou kulturu má aktuálně ve vládě na starosti politik, na kterého lidé pískají i tam, kde je skoro doma. Oto Klempíř, rodák ze Slovácka, si totiž v pátek vysloužil pískot a odmítnutí na folklorním festivalu ve Strážnici. Navíc to není poprvé, kdy se Klempíř na některé z veřejných akcí setkal s podobou odezvou.
To by mělo být pro ministra, jehož role se kromě jiného zakládá i na budování alespoň korektních vztahů s umělci a kulturní scénou, přinejmenším limitující. Tím spíš když může předpokládat, že nešlo o poslední protest vůči jeho osobě. Již tento pátek má Klempíř zamířit na zahájení festivalu v Karlových Varech, kde s jeho účastí počítají.
Pro řadu jeho předchůdců by podobné vědomí – že v zásadě všude může počítat s odmítnutím – bylo problematické. Klempířova pozice ale může být specifická. Ministr, který tlačí osekání rozpočtů veřejnoprávních médií, respektive změnu jejich financování, a obecně funguje konfrontačněji, má podle politologa Lukáše Jelínka dva faktory, které hrají v jeho prospěch.
