Česká ekonomika by se bez ukrajinských pracovníků neobešla. I kdybychom dali stranou všechny humanitární ohledy, pořád se vyplatí jejich integraci podporovat z ryze praktických důvodů. Jasně to dokládají analýzy dat a sociologické průzkumy.Česko patří mezi země, které po ruské invazi přijaly mimořádně velký počet lidí z Ukrajiny: podle UNHCR zde bylo k dubnu 2026 evidováno zhruba 385 tisíc uprchlíků z Ukrajiny. V přepočtu na velikost populace jde stále o jednu z nejvýraznějších uprchlických zkušeností v Evropě.
Tyto statistiky nejsou jen zprávou o zátěži. Jsou také připomínkou mimořádné schopnosti české společnosti zvládnout krizovou situaci a proměnit ji v příležitost. Velká část příchozích se zapojila do práce, děti nastoupily do škol a mnoho rodin si zde začalo budovat stabilnější život. Výzvou pro další roky nadále zůstává, jak využít potenciál uprchlíků z Ukrajiny, aby jejich přítomnost byla přínosem pro ně samotné, pro českou ekonomiku i pro společnost jako celek.
Ve veřejné debatě o ukrajinských uprchlících se stále častěji objevují silná slova. Někdy už nejde ani o kritiku konkrétních politik, ale o útoky na celou skupinu lidí. Když vysoce postavený politik mluví o tom, že „ukončí Ukrajince“, není to jen nešťastná formulace. Je to nebezpečný způsob dehumanizace, jak z lidí, kteří před válkou utekli do bezpečí a ve velké míře zde pracují, udělat problém, který je potřeba odstranit. Jenže data ukazují jiný obraz: ukrajinští pracovníci nejsou zátěží českého trhu práce. Naopak pomáhají udržet v chodu části ekonomiky, které se dlouhodobě potýkají s nedostatkem pracovníků, a zároveň pozitivně přispívají do veřejných rozpočtů: na daních a odvodech již delší dobu odvádějí více, než kolik stát vynakládá na související pomoc.
