Komentář: I známý spisovatel se metaforicky stal obětí ruské agrese na Ukrajině. Jeho socha v Kyjevě byla odstraněná, ale otázky, které otevřela, přesahují osud jednoho památníku.V prvních červnových dnech v jedné z centrálních historických ulic Kyjeva, takzvaném Ondřejově sestupu, městské komunální služby v tichosti demontovaly pomník spisovatele Michaila Bulgakova. Nekonaly se žádné demonstrace, nesbíraly se podpisy na petice pobouřených ctitelů spisovatelova talentu.
O demontáži Bulgakovovy sochy rozhodla kyjevská městská rada již loni v prosinci, teprve teď byl „rozsudek“ nad pomníkem vykonán. Na sociálních sítích opět ožila diskuze o roli kultury ve válce, Mistrovi a Markétce a koloniálních traumatech. Znovu se rozběhla debata, zda je vhodné bourat pomníky a obecně: opravdu za to, co se teď děje, může Michail Bulgakov?
Debata trvající století
V únoru 1929 do Moskvy dorazila velká, skoro padesátičlenná delegace ukrajinských spisovatelů. Sovětský svaz se tehdy mnoha intelektuálům stále zdál jako utopie budovaná přímo před jejich očima. Společenství rovnosti, spravedlnosti a blahobytu. A v neposlední řadě rovnosti národů a přátelství jejich kultur.
Již o několik let později měli mnozí z tehdejších ukrajinských hostů skončit v lágrech nebo na popravišti. Tehdy se ale ještě těšili na setkání v Moskvě a tamní týden ukrajinské kultury. Bylo to první setkání takového významu mezi ukrajinskými a ruskými spisovateli a Ukrajinci si od něj slibovali překonání koloniálních klišé o zaostalosti ukrajinské kultury.
