Komentář: Rozdrobení lidskoprávní agendy na Úřadu vlády není jen příběhem postupné destrukce agendy lidských práv a protidrogové politiky. Je to testament doby, v níž populistická arogance moci, maskovaná byznysovým newspeakem o efektivitě a AI generovaným bahnem bez obsahu, eroduje základní mechanismy demokratického státu.Andrej Babiš je toho středečního dopoledne poněkud neklidný. V přední části starého tiskového sálu Úřadu vlády vedle sebe sedí ministři Klempíř, Juchelka, Vojtěch a Tejc, po levé straně vládní zmocněnkyně pro záležitosti romské menšiny Lucie Fuková (která na svůj post k datu XY rezignovala), po pravé straně zmocněnkyně pro lidská práva Taťána Malá a uprostřed premiér s vedoucí Úřadu vlády Tünde Barthou.
Ve vzduchu se mísí arogance moci (premiérova a vedoucí ÚV), nervózní pot (ministrů a zmocněnkyň) a frustrace (odborné veřejnosti). Důvodem je v posledních týdnech tolik diskutovaný přesun agendy lidských práv a protidrogové problematiky z Úřadu vlády na jednotlivé rezorty.
Všichni přítomní zástupci vlády vypadají, že by raději byli kdekoli jinde než na jednání se zástupkyněmi a zástupci poradních orgánů. Sentiment sdílí i většina odborné veřejnosti, která se v posledních týdnech – zcela bez varování – ocitla uprostřed demontáže agendy, již v posledních dekádách složitě budovala bez nároku na honorář a často politické reprezentaci navzdory.
