Rád bych věděl, kdo je moje maminka. Za Taťuldu se stydím každý den, říká Hurvínek

Ještě před chvílí visel na věšáku v šatně zavřený v pytli. Jeho velké oči, jimiž s oblibou koulí do všech stran, si zvykají na ostré světlo zářivky. Ovšem záhy se v nich začne zračit zvědavost, protože rozhovorů novinářům zase tolik nedal. Od první otázky mu na tváři hraje rošťácký úsměv. Hurvínkovi je sice právě sto let, ale rozhodně na to nevypadá.