Komentář Ireny Skalové: V dubnu ministr zahraničních věcí a předseda Motoristů sobě Petr Macinka označil vlnu kritiky na adresu Filipa Turka za „hilsneriádu“. Turek přitom krátce předtím prohlásil, že Motoristé se rozhodli „deratizovat parazity“ na ministerstvech, jež strana ovládá. Jeden politik sáhl po historii jako po zbrani, druhý jako po štítu. Ani jeden z nich ale s historií nepracoval. Pracovali pouze s její siluetou. S obrazem, který má dostatečně temný stín, aby zasáhl, ale jehož obsah nikdo příliš zkoumat nebude. Proč ale historické paralely tak přitahují právě Motoristy? A co se s nimi v jejich podání děje?Historické paralely nejsou v politické komunikaci ničím neobvyklým. Politici po nich sahají tehdy, když chtějí svému argumentu dodat váhu nebo oslovit emoce voličů. Problém nastává tehdy, když paralela neslouží k porozumění, ale k mobilizaci. Když není nástrojem poznání, ale nástrojem boje. Politolog Jan-Werner Müller před lety upozornil, že historické analogie v politice většinou neslouží k tomu, aby osvětlily přítomnost, ale aby ji zjednodušily a vytvořily takzvanou okamžitou legitimitu. Přesně to sledujeme u Motoristů.
Vezměme si nejprve případ Filipa Turka. Na oslavě internetové televize XTV v dubnu 2026 prohlásil, že na ministerstvech spravovaných Motoristy je „plno parazitů“ a že strana se je rozhodla „postupně deratizovat“. Sál aplaudoval. Výraz parazit přitom není neutrální. V evropském politickém myšlení má konkrétní historii a tato historie je temná.
