Komentář Andrise Banky a Alexandera Noyese: Na počátku devadesátých let prezident Clinton využil diplomatickou a finanční sílu Spojených států k tomu, aby přinutil Rusko stáhnout vojska z pobaltských států. Američané byli v minulosti při jednáních s Rusy tak úspěšní, že napsali i příručku pro Estonce.Během předvolební kampaně Donald Trump sliboval, že válku mezi Ruskem a Ukrajinou ukončí do 24 hodin. V tomto ohledu zjevně selhal; opakovaně naráží na mazané a zkušené průtahy prezidenta Vladimira Putina a válka prozatím zuří dál. Nedávné dějiny americké diplomacie však Trumpově administrativě nabízejí poučné lekce, které ukazují, jak by mohla svůj přístup ke Kremlu přehodnotit a zvýšit šance na ukončení konfliktu.
Na počátku devadesátých let prezident Bill Clinton s Moskvou úspěšně vyjednal stažení ruských vojsk z pobaltských republik. Tato zkušenost je cennou připomínkou, že američtí prezidenti mohou dosáhnout pozitivních výsledků, i když proti sobě mají paličaté protivníky. Jak to Clinton dokázal?
Když se rodina rozpadá
Přestože Estonsko, Lotyšsko a Litva nedávno znovu získaly nezávislost, na počátku devadesátých let se na jejich území stále ještě nacházely tisíce vojáků Rudé armády. Moskva si v této části Evropy chtěla udržet vojenskou přítomnost a s odchodem svých vojsk nijak nespěchala. Jeden vysoký ruský představitel tenkrát ve snaze proces odchodu zdržet prohlásil: „Když se rodina rozpadá, je to soukromá věc, kterou nelze vyřešit za jediný den.“
