Komentář Michala Hvoreckého: Jistě je třeba reagovat na online radikalizaci mladých, ale nezapomnělo se náhodou na starší lidi?Nedávno jsem opět krátce mluvil na demonstraci. Hned po akci jsem zamířil zpět domů, dorazil jsem pozdě a okamžitě si šel lehnout.
Když jsem se ráno podíval na hodinky na telefonu, něco mě na displeji zarazilo. Blikala tam podivná čísla, notifikace o dvě až tři nuly vyšší než obvykle.
Nejdřív jsem tomu nevěnoval pozornost, rodinná rána u nás bývají rušná. Až během první volné chvilky jsem se podíval pozorněji. Zjistil jsem, že organizátoři v noci zveřejnili video mého projevu. Pár minut řeči. Za třicet let na internetu jsem viděl leccos, ale takové fórum ještě ne.
Na sociálních sítích trávím méně času než kdysi, ale neuniklo mi, že v diskuzních fórech došlo k prudké radikalizaci. Ale tohle byl extrém a zároveň nový standard, zjevně dávno nic výjimečného.
Tisíce komentářů, jaké bych ještě nedávno považoval za nepředstavitelné. Přitom komentářové sekce dlouhodobě připomínají žumpu plnou výkalů lidského nitra. Ale aby mi desítky lidí pod svými vlastními jmény přály brutální smrt a mým dětem taky?
