Vláda vyslala nadnárodním skupinám jasný signál: Převodní ceny, za které si firmy v jedné skupině mezi sebou účtují služby nebo zboží, se dostávají do centra pozornosti. V programovém prohlášení kabinet naznačil, že firmy budou muset mít předem připravenou dokumentaci ke stanovení obvyklé ceny. Ta sice zatím povinná není, ale při daňových kontrolách se bez ní podniky často neobejdou. Stanovit a obhájit cenu obvyklou je přitom složité – a kdo nemá podklady připravené včas, dostává se do nevýhody a rizika milionových doměrků.
Největším problémem bývá právě čas. Finanční úřad vám obvykle neposkytne několik měsíců na to, abyste si ve firmě k převodním cenám zmapovali vnitroskupinové transakce, dohledali smlouvy, vysvětlili cenotvorbu… Na papíře sice jde pouze o „sepsání dokumentace“, ve skutečnosti je to ale soubor ekonomických, účetních a právních podkladů, které musí tvořit jeden logický celek.
Dokumentace nestojí jen na interním popisu transakcí, ale také na srovnávacích analýzách, bez nichž se obhajoba ceny obvyklé často neobejde. Ty si běžně firmy nezvládnou zajistit samy. Chybí přístup k databázím, metodika i schopnost výsledky správně vyhodnotit. Obrací se proto zpravidla na externí poradce. Pokud se vše začne řešit až po zahájení kontroly, bývá už pozdě.
