Na pěti stech stran nového autofikčního románu Pohlednice rozehrává Anne Berest příběh kdysi šťastné pětičlenné rodiny Rabinovitchových, z níž zbyla po válce jen jediná dcera. „A přitom by se hodilo nemyslet každý den na Auschwitz,“ píše autorka o svém strhujícím pátrání v rodinné historii.Uhrančivá Mona Lisa z obálky nové knihy Pohlednice je Noémie Rabinovitch. Na fotografii z roku 1942 je jí devatenáct let. Ve stejném roce zemřela. Přežila ale v autofikčním románu, který na půdorysu holokaustu vykresluje sugestivní drama jedné francouzské rodiny napříč roky, v nichž se Evropa zmítala v křečích.
„Jako v každém správném ruském románu začíná vše láskou, které není přáno,“ říká autorce její matka Lélia, když jí začne vyprávět dávný příběh jejich předků zavražděných v Osvětimi.
Lhostejnost, naprostá lhostejnost
Ephraim a Emma se vzali v Rusku v roce 1919 a počali Myriam, autorčinu babičku. Záhy poté jim patriarcha rodu, Ephraimův otec oznámil, že by kvůli svému bezpečí a vzrůstajícímu antisemitismu měli odejít ze země. „Musíte si totiž uvědomit jedno. Přijde den, kdy budou chtít, aby bylo po nás, po nás všech.“
Manželé odejdou do Lotyšska, usadí se v Rize a mají další dceru Noémii. Následně se už jako čtyřčlenná rodina přesunou do Palestiny za Ephraimovými rodiči a narodí se jim další dítě, tentokrát v roce 1925 syn Jicchak (později Jacques).
